ROZÚČTOVÁNÍ NÁKLADŮ NA VYTÁPĚNÍ

 

Jan Blažíček, REKOM v.d., květen 2025

Závazná evropská legislativa (směrnice EU 2018-2002) vyžaduje, aby Česko zajistilo, že rozúčtování

tepla bude spolehlivé, přesné a bude odrážet skutečnou spotřebu tepla (články 9a, 9b, 10a).

Spotřeba tepla sestává ze tří složek – teplo dodávané otopnými tělesy, teplo dodávané neizolovanými

trubními rozvody a teplo prostupující do vytápěného prostoru skrze dělící stavební konstrukce ze

sousedních prostor. Finálním podkladem pro rozúčtování tepla je potom korigovaná spotřeba tepla,

ve které je prostřednictvím polohových koeficientů zohledněna rozdílná energetická náročnost jed

notlivých bytů v domě. Až takto korigované vstupy mají patřičnou relevanci.

Poměrové indikátory evidují pouze teplo dodávané otopnými tělesy, bytové kalorimetry k tomu při

dávají teplo z neizolovaných trubních rozvodů, denostupňové metody zase evidují pouze teplo pro

stupující dělícími stavebními konstrukcemi. Žádná z uvedených metod zjišťování spotřeby tepla tedy

nezahrnuje všechny tři nezbytné složky spotřeby. Vstupy jsou proto neúplné a nespolehlivé.

Stanovení polohových koeficientů musí být provedeno výhradně prostřednictvím výpočtových metod

(zákon č. 67/2013 Sb.). Tento požadavek splňují pouze přesné bilanční polohové koeficienty a méně

přesné ztrátové koeficienty. Všeobecně rozšířená „empirie“ není výpočtovou metodou a její výstu

py jsou shledávány chybnými, přesto ji používá více jak 99 % domů. Vstupy jsou tedy nepřesné.

 

 Podrobnosti a další informace najdete zde . . . . 

 



Zpět na seznam článků

Partneři

csrb mmr cicb