x
Jan Blažíček, REKOM v.d., květen 2025
Závazná evropská legislativa (směrnice EU 2018-2002) vyžaduje, aby Česko zajistilo, že rozúčtování
tepla bude spolehlivé, přesné a bude odrážet skutečnou spotřebu tepla (články 9a, 9b, 10a).
Spotřeba tepla sestává ze tří složek – teplo dodávané otopnými tělesy, teplo dodávané neizolovanými
trubními rozvody a teplo prostupující do vytápěného prostoru skrze dělící stavební konstrukce ze
sousedních prostor. Finálním podkladem pro rozúčtování tepla je potom korigovaná spotřeba tepla,
ve které je prostřednictvím polohových koeficientů zohledněna rozdílná energetická náročnost jed
notlivých bytů v domě. Až takto korigované vstupy mají patřičnou relevanci.
Poměrové indikátory evidují pouze teplo dodávané otopnými tělesy, bytové kalorimetry k tomu při
dávají teplo z neizolovaných trubních rozvodů, denostupňové metody zase evidují pouze teplo pro
stupující dělícími stavebními konstrukcemi. Žádná z uvedených metod zjišťování spotřeby tepla tedy
nezahrnuje všechny tři nezbytné složky spotřeby. Vstupy jsou proto neúplné a nespolehlivé.
Stanovení polohových koeficientů musí být provedeno výhradně prostřednictvím výpočtových metod
(zákon č. 67/2013 Sb.). Tento požadavek splňují pouze přesné bilanční polohové koeficienty a méně
přesné ztrátové koeficienty. Všeobecně rozšířená „empirie“ není výpočtovou metodou a její výstu
py jsou shledávány chybnými, přesto ji používá více jak 99 % domů. Vstupy jsou tedy nepřesné.
Podrobnosti a další informace najdete zde . . . .
